Renesanční hostina na dvoře císaře a krále Rudolfa II.

Zažijte nezapomenutelnou renesanční hostinu v nádherném prostředí starobylých sálů Martinického paláce na Hradčanském náměstí v Praze.

Prožijte atmosféru královské hostiny z 16. století, zvuk autentické hudby, sladkého hlasu sopranistky a taneční choreografie z období renesance.

Hudebníci, tanečníci a alchymista, všichni oblečení v krásných renesančních kostýmech. Budete se cítit součástí večera.

Čeká na vás dvouhodinová renesanční hostina složená z přípitku a  čtyřchodového menu.

Nápoje
 Podle vlastního výběru  z našeho bohatého nápojového lístku.
Nápoje nejsou zahrnuty v ceně akce.

 Sezení
Na akci je nutné se dostavit nejpozději:

– na odpolední hostinu do 12.45 hod.
– na večerní do 19.15 hod.

Budete usazeni naším příjemným personálem.

Doba trvání akce
2 až 2,5 hod.

Začátek
odpolední hostina – od 13.00 hod.
večerní hostina –  od 19.30 hod.

Společenský oděv
– neformální

Cena
Jednotné vstupné 2.190 Kč za osobu

Termíny pro rok 2018:
Začátek v neděli 1. dubna
odpolední hostina – od 13.00 hod.
večerní hostina –  od 19.30 hod.

květen, červen a září: Pá a So
červenec a srpen: Út, St, Čt, Pá a So

Upozorňujeme Vás, že zrušení nebo vrácení vstupenek není možné.
Pokud máte problémy se svou rezervací, kontaktujte nás prostřednictvím
e-mailu: booking@rbprague.com

Číst dále

Slavnostní hostinu v Martinickém paláci, která se odehrává na konci 16. století a které se můžete stát svědky právě Vy, zahájí sám císař Rudolf II. Habsburský, velký mecenáš umělců, hvězdářů a alchymistů, jenž učinil Prahu sídelním městem své říše. Císařův zájem o umění, přírodní vědy, okultismus a astrologii přivedl do Prahy mnoho umělců a učenců z celé Evropy. Přední postavení u dvora si získal dánský astronom, astrolog a alchymista Tycho Brahe.

 Do služeb pražského císařského dvora vstoupil i anglický alchymista, magistr Edward Kelley. Tento legendární mág a podvodník se objevil v Praze poprvé roku 1584. Jeho první pokus před císařem dopadl skvěle, protože pomocí své speciální rtuti dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i černé zrcadlo z antracitu, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku. Historie vypráví, že Edward Kelley byl schopen vyvolat ducha za účelem nalezení pokladu a že dokázal ovládnout časoprostorovou smyčku.

Na císařské hostině v Martinickém paláci proto nebudou chybět ani magické pokusy dvorního alchymisty, jehož iluzionistické umění překvapí nejen Vás, ale i císaře samého. Velkolepou hostinu doprovodí hudba a zpěvy dvorní kapely. O zábavu přítomného panstva se postará mistr tance Jeho císařské milosti.

Renesanční večeře s Rudolfem II.

Těšíme se na Vás v Martinickém paláci. www.renaissance-banquet-prague.com/cs/rezervace-mist/

Zveřejnil(a) KING Rudolf II. Renaissance Court Banquet dne 22. únor 2018

Program

Fabritio Caroso da Sermoneta
Il Ballarino, Benátky 1581
Nobilita di Dame, Benátky 1600

Cesare Negri Milanese
Le Gratie d´Amore, Miláno 1602
Nuove Inventioni di Balli, Miláno 1604

Thoinota Arbeaua
Orchesographie, Langres 1589

Michael Praetorius
Terpsichore, Německo 1612

Valerius Otto
Newe Paduanen, Galliarden, Intraden und Currenten, Nach Englischer und Frantzösischer Art, Lipsko 1611

Giovanni Giacomo Gastoldi
Balletti à cinque voci, con li suoi versi per cantaresonare e ballare, Benátky 1591
Balletti à tre voci per cantare, sonare & ballare, Benátky 1593

Soubor starého tance REGII CAROLI REGIS

Regii Caroli regis je tanečním a divadelním souborem usilujícím o věrnou interpretaci dobových tanců. Počátky vzniku uměleckého souboru spadají do roku 1997, kdy nás inspiroval mezinárodní výstavní projekt ČR na Pražském hradě a ve Valdštejnském paláci v Praze „Rudolf II. a Praha – Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy.“ 

Číst dále

Středem naší pozornosti je pozdní zaalpská renesance v době kolem roku 1600 – manýrismus – kdy Českým zemím vládl římský císař Rudolf II. Habsburský. Z tohoto období jsme nastudovali rekonstrukce choreografických zápisů podle traktátů věhlasných tanečních mistrů z Itálie, Fabritia Carosa da Sermoneta a Cesare Negriho Milanese, který byl učitelem tance mladého rakouského prince, budoucího císaře Rudolfa. V tanečním a divadelním programu vycházíme ze studia písemných a obrazových dokumentů o životě i slavnostech na panovnických a šlechtických dvorech, které nám pomáhá vytvořit autentickou atmosféru každého představení. Návrhy kostýmů jsou zpracovány podle dochovaných nástěnných maleb, deskových obrazů, iluminovaných rukopisů, grafických listů nebo vyobrazení renesančních malířů. Rekonstrukce každého oděvu odpovídá vzhledu dobových materiálů a respektuje technologii výroby, včetně aplikací a ručních výšivek. Regii Caroli regis je pořadatelem mnoha kulturních akcí – koncertů, vzdělávacích pořadů, seminářů a kurzů, historických slavností, průvodů i divadelních inscenací. Uměleckým vedoucím souboru je od roku 1997 Mgr. Miroslav Smaha, historik umění, profesionální tanečník a choreograf.

Soubor LUDUS MUSICUS

Vokálně instrumentální soubor Ludus musicus se věnuje interpretaci vážné hudby již mnoho let. Tvoří jej absolventi různých odborných hudebních a jiných uměleckých škol. Pravidelně spolupracuje s řadou odborníků specializovaných na jednotlivá historická témata. Při své práci se zaměřuje na hudbu středověku, renesance a baroka.  Ve snaze přiblížit se historickému vyznění hudby využívá soubor kopií dobových hudebních nástrojů a drží se požadavků historicky poučené interpretace.

Číst dále

Obsahově jde o hudbu duchovní i světskou, vokální i čistě instrumentální. Záměrně jsou uváděna jak díla všeobecně známá a oblíbená, tak i díla, jež jsou navzdory své kvalitě neoprávněně zapomenuta. Trvalou snahou souboru je uvádět repertoár, který hrála kapela v době vlády Jeho císařské milosti Rudolfa II., když působila v srdci Království českého, v Praze. Díky svému dlouhodobému zájmu o toto období disponujeme podrobnými znalostmi o složení, činnostech, úrovni i kontaktech členů dvorní kapely. Umělecký odkaz, který zde zanechali, je znám jednak ze zpřístupněných historických pramenů, jednak díky studii současných hudebních badatelů. Uměleckým vedoucím souboru je František Běhounek, učitel hudby a profesionální hudebník.

Menu

Exkluzivní menu

Zámecká zvěřinová paštika
se zeleným pepřem, cherry se šípkovou pěnou

 Jihočeská bramboračka
s hříbky a slaninou

 Pečené kachní stehýnko na kmíně,
domácí karlovarský knedlík,
staročeské zadělávané zelí, vídeňská cibulka

 Ringhofferův trhanec
s čerstvými malinami a šlehanou smetanou

Exkluzivní vegetariánské menu

Staročeský závin
plněný mladou kapustou, baby špenátem
a sýrem na lůžku rukoly

Jihočeská bramboračka s hříbky

Gratinované žampióny
plněné pečenými paprikami na čerstvém tymiánu,
šťouchané brambory s křupavou cibulkou

Ringhofferův trhanec
s čerstvými malinami a šlehanou smetanou

Místo konání: Martinický palác v Praze

Jeden z nejkrásnějších pozdně renesančních paláců Prahy vznikl původně ve dvou etapách – v rozmezí zhruba osmdesáti let, tzn. mezi léty 1550 – 1630 rozšířením a přestavbou několika starších gotických domů.

Na místě dnešního paláce stávaly ve druhé polovině 14. století čtyři gotické budovy. Jednu z nich vlastnil známý letopisec (chronicler) Beneš Krabice z Weitmile (ten byl Karlem IV. pověřen řídit stavbu chrámu Svatého Víta). V dalším domě bydlela paní Ovka, dvorní dáma královny Elišky (maid of honor). Podle legendy se zde tato dvorní dáma čas od času po půlnoci zjevuje v doprovodu ohnivého psa, který vybíhá od paláce směrem na Nový svět, kde mizí.

Číst více

V roce 1541 postihl Malou Stranu a Hradčany velký požár, který gotické domy zcela zdevastoval. O několik let později pozemek odkoupil Ondřej Teyffle z Zeilberku (vojenský velitel pevnosti v Uhrách) a začal s renesanční přestavbou. Teyffle v roce 1583 objekt prodává Jiřímu Bořitovi z Martinic na Smečně (zemský sudí, posléze Nejvyšší kancléř Království českého), který ji začal okamžitě přestavovat. Hradčanské náměstí bylo tehdy sídlem šlechticů z císařova okruhu. Příkladem mu mohli být i zástupci urozených rodů, kteří měli svá reprezentativní sídla v blízkosti Pražského hradu (Rožmberkové, Lobkowicové atd.) Palác byl v majetku rodu Martiniců až do roku 1788, kdy rod vymřel po meči (jejich pohřební kaple je ve svatovítské katedrále – kaple sv. Ondřeje neboli Martinická kaple).

Martinický palác svou nynější podobu získal za vlastnictví Jaroslava Bořity z Martinic, synovce předchozího vlastníka, který začal s přestavbou před rokem 1618. Následně byla přestavba přerušena (Jaroslav Bořita z Martinic totiž patřil v roce 1618 mezi defenestrované místodržitele) a dokončena byla ve 30. letech 17. století.

V té době byla budova zvýšena o jedno patro, přistavěno bylo severní křídlo s velkým sálem, doplněny malované trámové stropy a do hlavního průčelí vsazena deska z červeného mramoru s heraldickým znakem Martiniců– hvězda a leknínové stvoly s kořeny.

Dostavba byla realizována v raně barokním stylu. Budova je bohatě zdobena venkovními sgrafity, kde jsou z Kanovnické ulice (zleva) zobrazeny výjevy Josefa Egyptského z konce 16. století. Jedná se o tři scény, z nichž na první je zobrazen výjev jak Josefovi bratři strhávají z Josefa suknici (Josephs’ brothers taking off his kilt) [Gn37,1-36].
Další sgrafitová výplň znázorňuje Pokoušení Josefa Putifarovou ženou a poslední znázorňuje téma Josefa na dvoře faraona.

Průjezdem do Martinického paláce se dostaneme na nádvoří, kde je zpracována sgrafitová výzdoba skutků Samsonových v prvním patře západní stěny východního křídla (Samson trhající lva, Samson vynáší bránu Gaty na vrcholek hor). Tento cyklus byl převzat z ilustrací Lutherovy Wartburské bible (r.1534).

V levé části této stěny jsou sgrafita na téma Herkulových činů (Herkules nesoucí sloup, Potrestání kentaura Nessa, Herkules a lernejská Hydra). Předlohy pro tuto výzdobu zatím nebyly nalezeny.

Vznik obou cyklů je datován do závěru 16. století. Výzdoba dále pokračuje na severní stěně jižního křídla (nad balkonem). Zde jsou postavy dvou bojovníků. Mezi nimi je umístěn strom, na jehož vrcholu je deska s nápisem JOSVE, podle něhož je možno říci, že by zřejmě mohlo jít o některou ze scén, na níž je zobrazen Jozue, Mojžíšův nástupce, vojevůdce Izraelitů, jenž dobyl Jericho a potom si podrobil Kanán.

V jižním křídle v prvním patře byl tehdy (v 1. pol. 17. století) zbudován hlavní sál, ve kterém se kromě jediného původního funkčního krbu nacházel i kazetový strop obsahující 43 kazet. Ten se však nezachoval, a tak se pouze z dochovaných rytin dozvídáme, že na kazetách byly zobrazeny Alegorie církve, Hostina v domě Tobiášově a Hostina Baltazarova v Babyloně, spolu s profánními tématy světských radovánek a lovu.

K sálu byla připojena kaple zdobená uvnitř, ale i po stranách. Kaple se zachovala v původní podobě do dnešní doby. Okolo vstupu do kaple, který je umístěn v hlavním sále, se na vnější stěně nacházejí poškozené malby Adama a Evy inspirované Dürerovým dílem. Předlohou pro tuto malbu byla pravděpodobně jeho rytina Adama a Evy z roku 1504. Za pozornost stojí také původní freska jednorožce napravo.

Velmi zajímavá je stropní výzdoba klenby kaple (čtyři výseče). Na východní straně Nejsvětější Trojice s Pannou Marií (Nanebevzetí P. Marie), na severní straně Poslední pomazání (ta byla nejvíce poškozená), na západní straně Poslední soud a jako poslední sv. Jiří bojující s drakem (sv. Jiří byl patronem Martinického rodu také kvůli odkazu na původního majitele, Jiřího Bořitu z Martinic).

Spojitost námětů najdeme i na stropě místnosti, která se nachází v prvním patře a zobrazuje tři teologické ctnosti jako Víru, Lásku a Naději (bývalé apartmá).

Martinický palác je pozoruhodný nejen svou sgrafitovou výzdobou, ale i velkým počtem zachovaných stropových trámů. Ty vznikly při druhé stavební etapě Martinického paláce, která je datována do 20. a 30. let 17. století. Podobné stylové prvky můžeme nalézt i na malovaném trámovém stropě v Lichtenštejnském paláci v Praze.

Cenné nástěnné malby a téměř ve všech místnostech malované trámové stropy jsou v tak dobrém stavu díky nařízení Josefa II., podle kterého musely být kvůli častým požárům podbity rákosem a omítnuty.

V roce 1799 přešel palác do vlastnictví Josefy Weitenweberové, která zde chtěla umístit co nejvíce nájemních bytů. V roce 1814 se v paláci nacházelo 26 bytových jednotek, ale byla zde i policejní stanice. Stav paláce byl ale špatný a existuje dokonce záznam, že v roce 1835 zde došlo k požáru od blesku.

V letech 1967 – 1973 byl palác rekonstruován podle plánu, který zpracoval architekt Zdeněk Hölzel. Projekt byl zhotoven pro Útvar hlavního architekta města Prahy. Při této rekonstrukci došlo částečně k přestavbě paláce. Dále pak byly konzervovány renesanční a raně barokní části, klenby, malované trámové podhledy, freskové a sgrafitové výzdoby. Přistoupilo se také k rekonstrukci hlavního sálu, při které bylo přihlédnuto k zachovaným kresbám z náčrtníku Felixe Weitenwebera (avšak pouze proporční desková dispozice). Nové dlažby byly vyrobeny z vračanského vápence a z mramoru. Na dvůr byl použit trachyte. Dochovala se zde i kašna od sochaře Josefa Vitvara, která je ponechána v původním stavu. V Konírně a přilehlém prostoru se uplatnily osvětlovací skleněné plastiky od sklářského výtvarníka Reného Roubíčka, jež jsou dnes uloženy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Czech Historical Events, s. r. o.

Jankovcova 61, CZ-170 00 Praha 7  | e-mail: info@rbprague.com
www.rbprague.com | tel.: +420 732 457 780